Můj seriálový tip: Switched at birth

Vítejte u nové rubriky.

Ano, přiznávám všechny, jsou tak trochu nové, neboť teprve blogovat začínám.

Jak sám název napovídá tady vám, budu dávat tipy ať už na seriály, knihy nebo film či něco jiného co mě napadne.

Pro dnešek jsem si vybrala v poslední době můj nejoblíbenější seriál.

Řeč je o Switched at birth.

Začnu obecnými informacemi.

Seriál je americký, vysílá ho stanice ABC.

Doposud má 4 série, právě je seriálová pauza.

Ale to jen tak na okraj kdyby to někoho zajímalo.

Pointa je následující.

Dvě dívky byly po porodu vyměněny.

Bay žije v rodině bývalé baseballové hvězdy Johna Kennishe. Velmi dobře situované.

Naproti tomu neslyšící Daphne žije pouze se svou matkou a babičkou v chudé čtvrti.

Rodiny se dohodnou na společném bydlení v domě Kennishu.

Ovšem objeví se problémy. Kennishum vadí hluchota Daphne, škola Daphne, Bay se rozhodne hledat svého otce. Rodiče Bay dají případ výměny k soudu.

Všichni se snaží spolu společně vycházet, což se jim minimálně ze začátku nedaří.

V seriálu můžete čekat nálož znakového jazyka.

Dokonce už i já umím pár znaků, z čehož mám ohromnou radost.

Příběh téhle rodiny mě doopravdy chytnul a nejednomu známému jsem o něm nadšeně vyprávěla.

Ale co si budem povídat je nutno přiznat, že občas je to také americké.

No co bychom taky po těch Američanech pořád chtěli. Stačí, že nás nepřetržitě zásobují seriály.

Tak zkuste a uvidíte. Třeba se vám neslyšící (Jak jim říká moje mamka.) zalíbí stejně jako mě.

Znáte tento seriál? Líbí se vám? Nebo se na něj po mém tipu podíváte? Podělte se o své názory v komentářích.

Fotky mám z Grabeel-army a Broadwayworld.

Gif je jako vždycky z Giphy.

Vyděšený mladík, díky kterému mám řidičák

Myslím, že z některých silničních setkání se mnou se naši spoluobčané léčí ještě dnes.

Přiznávám, řízení mi zrovna moc nejde.

Po celou dobu mého působení v autoškole jsem svému okolí vyprávěla někdy až neuvěřitelné historky o kvalitách mého řízení.

S tímto obdobím stresu a beznaděje, že já se snad nikdy řídit nenaučím, jsem se rozloučila asi jako každý jiný uchazeč závěrečnými zkouškami.

Na začátku svého působení v tomto nervy drásajícím kurzu jsem hledala informace o zkouškách.

Chtěla jsem toho vědět co nejvíc.

Ptala jsem se všech známých.

Četla všemožné fóra.

Na jednom jsem se dokonce dozvěděla o ztrápeném mladíkovi.

Psal o svém stresu a nervozitě.

Dočetla jsem se tam, že se už čtrnáct dní učí, dělá si všemožné testy, ale nic mu od stresu nepomáhá.

Celkem mě to vydědilo.

Abych vás uvedla do děje. Autoškolu jsem dělala oproti mým známým dost dlouho.

Přesněji asi půl roku.

Mám vážné podezření.

Myslím, že nejedna kamarádka zastávala názor, že už tu autoškolu ani nedodělám.

Dokonce už i já měla vážné pochyby o mém absolvování.

Když nastalo období před mými zkouškami, pohltila mě prokrastinace.

Všichni to známe. Nechce se nám nic. Natož se učit to už vůbec ne.

Právě v tomto období jsem si vzpomněla na onoho mladíka z fóra.

1) Cítila jsem se hrozně, protože zkoušky se blížily a to dost rychle.

Za což jsem samozřejmě nemohla.

Ale za což jsem už mohla, bylo to, že jsem se ještě ani nepokusila najít si zkušební testy.

2) Vzpomněla jsem si na onoho mladíka.

Což mě dostalo do rozpaků.

Chudák, možná celé noci nespal a já bez problému prokrastinuju.

Ani mi to nedělá sebemenší problém.

Zkrátka a dobře mi to připadalo vůči němu ne fair.

Nakonec jsem se začala učit asi čtyři dny před zkouškama a to dost intenzivně.

Ale stres se mi vyhýbal až do posledního dne.

Vlastně mě popadl, až když jsem poprvé uviděla test ve zkušební místnosti.

Má rada na závěr: nečtěte diskuzní fóra.

Může to ve vás zanechat důsledky.

Máte také nějaké zážitky z přípravy na zkoušky?

Podělte se v komentářích.

Nezapomeňte, že mě nově můžete sledovat na Facebooku, Twitteru a Bloglovinu.

Obrázky jsem nalezla na we♥it.

Gify jsou z giphy

A je to tady...

Civím na prázdnou stránku a přemýšlím, co asi tak napíšu.

Jéj mám svůj blog. To je jako mít vlastní pozemek na Marsu.

Mám malý virtuální prostor. 

Skoro si příjdu jako bych dobila Severní pól.

Je to tady můj první článek, ale to už jste si asi všimli.

Jo, radost tu já projevovat umím, což už mi taky už hodilo pár trapasů.

Vím, že první článek není až tak šíleně důležitý, protože za pár měsíců si na něj nikdo ani nevzpomene. Nicméně aspoň využiju situaci a představím se.

Vystupuju pod pseudonymem (Je tohle vůbec pseudonym? Toť otázka.) Marcipánová Martha. Pro vás ovšem pouze Martha. 

Chodím na střední školu. 

Disponuji velmi zvláštní vášní pro časopisy o vaření ovšem už o něco slabší vášni k vaření. 

Občas se mi stávají dost zvláštní věci (tím nemyslím nic paranormálního). Jsem magnet na trapasy a mé sny jsou taktéž mnohdy velmi zvláštní, ale to ještě poznáte. Hold spoilery dnes nejsou na pořadu dne. Ok?

Jak to tak vidím, dnes jsem asi došla na konec. Snad jednou skončím třeba tahle:

Nakonec vám už snad sdělím jen to, že budu ráda za každý komentář  a konstruktivní kritiku.

Obrázky jsou ze stránky we♥it a someecards

Gif jsem nalezla na giphy